Basic HTML Version
112
Výbor lidové kontroly ČSSR
Mráz nazýval žoviálně Velký Franta. Tam se hodnotila všechna zjištění v souvislostech a určovalo se, na které konkrét-
ní osoby budou shledaná zavinění směřovat. V hantýrce VLK se tomu říkalo stanovit, „za kým to půjde“. To bylo dost
důležité, poněvadž se musely vyloučit takové osoby, které by třeba svým vlivem mohly způsobit VLKu nepříjemnosti.
To se totiž stávalo a byly případy, že napadený funkcionář zavolal svému známému na ÚV KSČ, ten zase zavolal Velké-
mu Frantovi a jaký byl ten kontrolor. A tak se museli hledat viníci hlavně v řadách lidí bez valného politického vlivu,
bez větších známostí a takových, kteří v KSČ neměli žádné funkce. Vždyť jak by to vypadalo, kdyby funkcionář KSČ byl
shledán vinným za nějaké nedostatky. Velmi dobrými oběťmi prověrek byli ovšem nestraníci. Ale vůbec nejraději se
tihle kontroloři vezli po lidech, kteří už nějakou tu nepříjemnost měli a u kterých bylo jisté, že se nebudou moci brá-
nit. A právě tohle bylo v té době u nás aktuální. Náš generální ředitel Jarda Hora se totiž nedlouho před návštěvou VLK
ocitl v nemilosti. Ztratil hlavního ochránce, ostravského tajemníka Mamulu, který zemřel, dostal se také do aféry agen-
ta Obermanna, a jak už to tak bývá, dali od něj všichni ruce pryč. Vytýkala se mu najednou kdejaká nepravost, počína-
je jeho způsoby řízení. A tak ho zbavili funkce generálního ředitele a udělali z něj ředitele podniku Tesla Rožnov. Jenže
tam byl ředitelem poměrně mladý a slušný hoch Láďa Mlnařík. A tak se hledal důvod, proč jeho zbavit funkce podni-
kového ředitele. Je známo, že když se chce, zdůvodní se cokoliv. V tomhle případě se důvody vlastně vykonstruovaly
velice trapně. Když ho šli odvolávat, měli docela strach, aby si něco neudělal. A tak nějaký estébák pod záminkou
kontroly si od něj předem vyžádal jeho služební pistoli, co měl zavřenou v trezoru. Teprve pak mu to odvolání sdělili.
Ale řekli mu asi i něco jiného, poněvadž to vzal klidně. Asi mu slíbili vše perspektivně vynahradit a to se také stalo.
On pak pracoval v mém úseku jako vedoucí odborů, pak šel na stáž na ÚV KSČ a později se stal ředitelem podniku ve
ValašskémMeziříčí. Takové už byly propletence kádrové politiky a hodně záleželo na tom, kdo za kým stál. Tyhle osob-
ní vazby sahaly od okresních funkcionářů KSČ až třeba na ÚV KSČ a VLK měl dost práce, aby se v tom všem vyznal a aby
nenapadl nevhodné lidi. Teď, když byl náš bývalý generální ředitel v nemilosti, vytáhl VLK tezi, že generální ředitel
vlastně může za všechno, a bylo zřejmé, že všechny nepravosti, které prověrka zjistí, půjdou„za ním“. Řada lidí z vedení
koncernu se ovšemmohla svézt s ním a to mohlo znamenat finanční postihy do 20 tis. korun, ztrátu funkce apod. Ten
vlk Mráz nám dal také najevo, že oni musí vždy nedostatky nalézt, což mimochodem v tom našem případě nemohl
být žádný problém. Pak že se musí nedostatky někomu konkrétně připsat a další že záleží hodně na tom, jak se ten po-
stižený zachová. Když se bude chovat kajícně, tak se to zpravidla nějak zahraje do autu, udělí se nejvýš nějaká důtka
či výstraha. Když se ovšem bude bránit a zlehčovat práci VLK, tak si to odnese v plné parádě. Takže nám ten vlk Mráz
vlastně dost pomohl a peníze z fondu vedoucího na jeho korupci se vyplatily. Později jsem se doslechl, že ho od VLK
vyhodili, poněvadž prý někde moc vehementně nabízel těch dvacet a tam nebyli ochotni hrát tu hru s ním.
A tak ti kontroloři listovali v papírech, četli všelijaké plánovací podklady, studovali cizí katalogy, jezdili do Prahy na po-
rady a pak, za hezky dlouhou dobu, ke mně přišli s prvním konkrétním nálezem. Přišli totiž na to, co by jim řekl kdejaký
vývojář nebo i já sám, že ty součástky, co máme v plánech vývoje, již jsou uvedeny v zahraničních katalozích a že je
tedy už někdo vyrábí. Z toho ovšem už snadno vydedukovali, že nepracujeme na dosažení světové špičky, a neplníme
tudíž příslušné závazné usnesení. Dali si práci i se sháněním letopočtů, zjistili, kdy se co zavedlo v zahraničí a s jakým
odstupem to zavádíme my. Prostě odvedli spoustu pečlivé a naprosto zbytečné práce. Já jsem se snažil těm lidem po-
ctivě vysvětlit, jak se věci mají. Že totiž kapacita ČSSR v elektronice činí asi 0,15 % kapacity vyspělého světa a že v téhle
oblasti nelze ani konkurovat, natož určovat směr světového rozvoje. Na to vše oni vždy kývali chápavě hlavou, jenže
končilo to vždy stejně. „Víš, soudruhu, tohle není náš problém. Tady existuje směrnice osmého pléna ÚV KSČ o tom,
jaké úkoly máš řešit v technickém rozvoji. My jsme tady od toho, abychom zkontrolovali, zda to tak děláš, nebo ne.
Jestli máš důvody, proč to podle usnesení ÚV KSČ nejde, tak nám je napíšeš do vysvětlivky, tu možnost přece máš.“
A tak nezbylo než zatnout zuby a snášet tyhle nesmysly celou dobu, co ta kontrola trvala. Jenže oni brzy našli další
hrůzy. Zjistili, že SKVTRI i resort ty naše plány odsouhlasily a že tedy ani oni nepostupovali ve smyslu usnesení osmého
pléna. To už byla přímo svatokrádež. Vždyť ani centrální orgány neuposlechly usnesení nejvyššího stranického orgánu,
to je prostě hrůza. A hned po příští poradě u Velkého Franty se další tlupy kontrolorů stěhovaly na SKVTRI i na minis-
terstvo. Tím se záležitost začala silně rozmělňovat a začalo být složité nalézt jednoduše viníka. Když pak sepisovali
závěrečný nález, nevěděli si s tím rady. Zkusili napsat, že jsme nedosáhli světové špičky proto, že jsem to podle rozhod-
nutí ÚV KSČ nenaplánoval a že jsem to rozhodnutí nepustil na podřízené podniky. Pak jim to bylo dost hloupé a zkou-
šeli nové formulace. A tak mi nakonec přišili jen to, že jsem cosi nesprávně zúřadoval a porušil tím §73 písmeno c
Zákoníku práce, což znamenalo, že jsem porušil pracovní kázeň. To mám dosud někde schované jako doklad stupidi-
ty tehdejšího systému řízení a kontroly, kde se zbožná přání vydávala za realitu. Tahle celá velkolepá prověrka technic-
kého rozvoje, která od nás přešla na centrální orgány, pak nějak záhadně skončila do ztracena. Nejspíš tomu Velkému
Frantovi nakonec někdo vlivný pošeptal, jakého ze sebe dělá pitomce. Prostě kontroloři najednou odjeli a dál se už
nekonalo nic, žádné postihy a nedošlo ani k následné kontrole VLK v téže věci, jak bylo také slibováno. Celá tahle akce