Basic HTML Version
156
Vývoj podniku po roce 1989
existenci. Obecně dělení majetku bylo prováděno ve většině případů administrativně „shora“. Dílem proto, že vzni-
kající subjekty měly omezený přístup k inventurním seznamům základních prostředků, dílem proto, že někdo prostě
musel rozhodnout – zejména v případě nemovitého majetku, kde mnohé objekty byly sdíleny vícero budoucími no-
vými společnostmi.
Na základě této filozofie tedy došlo k dočasnému holdingovému uspořádání – mateřská akciová společnost založila
12 společností s ručením omezeným.
•
SVAS – Svaz valašských služeb
•
TESP – Tesla Převaděče rentgenového obrazu
•
ELMES – elektrotechnika, měřicí technika, stroje a zařízení
•
NÁSTROJÁRNA
•
ENERGOAQUA – energie, média
•
INVESTIK – dřívější investiční úsek
•
RADKOV – dřívější hlavní mechanik
•
MEDITES – nový obor zaměřený na zdravotnictví
•
CRESSTO – polovodičové snímače (senzory)
•
ELSAR – elektronické díly
•
TESLA SEZAM – polovodičové součástky (Sezame, otevři se!)
•
TESLA TTL – majetek nepoužitelný k další podnikatelské činnosti
•
TVC – výroba barevných obrazovek
Společnosti s ručením omezeným se podařilo registrovat v únoru 1991 a jejich rozlet do světa kapitalismu nebyl
vůbec jednoduchý. Na většinu společností dolehla tíživá skutečnost, že se vlastně vůbec neumějí pohybovat na trhu,
neumějí prodávat, marketing byl mlhavý pojem a všem společně chyběl provozní kapitál. I když vazba na mateřskou
akciovou společnost byla velmi silná a v mnoha ohledech svazující, základní odpovědnost – uživit své zaměstnance
a udržet společnost při životě – už platila bez omezení.
Doba života společností s ručením omezeným byla plánována jako přechodná etapa do spuštění velké privatizace.
Dělení majetku mateřského podniku probíhalo na základě výrobního programu a také úpornými diskusemi při přeta-
hování se omajetky zejména nemovité. Určitou roli také hrály odhady, který obor má největší naději na budoucí rozvoj,
a v neposlední řadě styky vedoucích jednotlivých týmů s vedením společnosti, kterým se dnes vznešeně říká lobbing.
Základní dělení kořisti bylo uzavřeno někdy v září 1990 a od té doby, kdy v podniku pracovala poradenská agentura,
šlo definici majetku měnit jen obtížně, i když se něco málo podařilo. Bloku výroby polovodičů – tedy dle mého názo-
ru – bylo měřeno tvrdým metrem. Připravovaná společnost nedostala do vlastnictví ani všechny objekty, ve kterých
působila majoritně, a naopak objekty, kde působila menšinově, musela opustit. Jednalo se o rozestavěné objekty
experimentální montáže, rozšíření výroby křemíku, chemické sklady. Musely být uvolněny administrativní plochy i vý-
roba, které sídlily v nyní„cizích“ objektech. Naproti tomu byly v procesu privatizace na město převedeny bezúplatně
administrativní budovy, komunikace a část nezastavěných ploch, rozestavěný kulturní dům s přilehlými plochami,
podnikové parkoviště, i když se akciová společnost jako celek potácela v dluzích.
Vedení, tedy přesněji řídící aparát nově budovaných společností se vytvářel tak, že na společnosti byli „delimitováni“
pracovníci správního aparátu podniku. Přesuny potvrzoval pracovník pověřený přípravou nové podnikatelské jednot-
ky a samozřejmou podmínkou byl souhlas dotčených osob. To se týkalo zejména ekonomické agendy, obchodních
činností, nákupu materiálu a také oblasti personalistiky a mzdové agendy, přípravy výroby a dalších činností obsluž-
ných útvarů. V případě vznikající společnosti Tesla Sezam byla situace téměř zoufalá, protože se lidé z „odborných“
útvarů bránili přestupu, seč jim síly stačily. Výsledek přestupů byl prakticky nula. Na potápějící se loď jménem Tesla
Sezam se nikomu nechtělo.
Rok 1991 byl věnován zoufalé a úporné snaze najít trh pro naše výrobky – polovodičové prvky – a najít pro naše za-
městnance dočasné využití i v jiných oborech, abychom udrželi alespoň základní know-how ve výrobě polovodičů
a samozřejmě v oblasti výzkumu a vývoje. Události se valily jedna za druhou, přicházely jiskérky naděje a zase pohasí-
naly a vlastně bylo jen málo konkrétního, co by znamenalo jasnou cestu k záchraně.