Basic HTML Version
101
Mezivládní komise pro výpočetní techniku
postavení, aby mohli všelicos prosadit. To ovšem byla pravda jen v tom případě, kdy se daný požadavek shodoval s tu-
zemskou potřebou. To jsem si pak mohl dovolit převzít a podobně se choval třeba i pan Pohl z NDR. Dbal jsem také na
to, abychom jako ČSSR byli v té spolupráci na důstojném místě, tj. aby naše část seznamu potřeb zajišťovaných u nás
byla přiměřená. To se kupodivu dost dařilo, a tak jsem neměl žádné problémy s vyššími orgány komise.
V naší sekci se sešli poměrně rozumní lidé a rozumný byl i vedoucí sekce, sovětský představitel Gusakov. Hodně se
dalo na společenskou úroveň zasedání a i na to, v jakémprostředí se jednání koná. Místa jednání se střídala podle abe-
cedního pořádku zúčastněných zemí a každá země se snažila uspořádat akci co možná nejlépe. Došlo samozřejmě i na
naši stranu, a tak jsem organizoval jednání v Rožnově v rehabilitačním středisku. Tam se všem velice líbilo a to jednání
bylo velice dobře oceňováno po organizační stránce. Kupodivu to tehdy opravdu fungovalo i s několika výlety po
okolí a s dobrým pohoštěním. I ti estébáci, co to tam hlídali, už byli kultivovaní a nikdo si jich moc nevšiml.
Značnou pozornost delegace budila rožnovská část Rybníčky. Tam si všelijací zbohatlíci nastavěli slušné vily a některé
z nich byly i dost honosné. Pořád se mne ptali, kdo v těch vilách bydlí, a nechtěli věřit, když jsem jim říkal, že třeba
předseda kolchozu a podobní, nijak významní lidé. Rumunský šéf ze mne pořád mámil přiznání, že to patří partajním
bossům. Jemu že to přece můžu říci, že u nich to je také tak. Ale velmi smutně to bral sovětský hlavní konstruktér sys-
tému SMEP, co byl tenkrát v sovětské delegaci. Ten na to vše koukal, pak se večer trochu napil a začal doopravdy bre-
čet nad tím, jak byl oklamán. Říkal, že si vždy myslel, že když oni za ohromných obětí vyhráli válku, tak že se u nich žije
lépe než jinde a že jim to tak pořád doma tvrdí. A teď vidí, jak jsou na tom vlastně bídně a že je v tom všem nějaká
divná lumpárna. On byl chudák poprvé za hranicemi, a tak ho to takhle vzalo. Ale lumpárna v tom určitě nějaká byla.
Já jsem s touto sekcí Byra objel pár zúčastněných zemí, ale časem mne to už nudilo a také jsem neměl tolik prostoru
kvůli jiné práci. A tak jsem se tu a tam omluvil a poslal tammísto sebe zástupce, třeba Frantu Vosiku nebo Ivana Matě-
jovského, a oni to zvládli také dobře. Také se pak zase konalo zasedání Mezivládní komise a já byl určen do delegace.
Jednání bylo organizováno ve Varně, vlastně poblíž Varny ve velice nóbl vládním nebo stranickém objektu. Ten objekt
sestával z několika budov na břehu moře, okolo byl jakýsi park a celý areál byl oplocen a hlídán uniformovanou poli-
cií. Bydlelo se v dost slušných apartmá s výhledem na moře. Zase to bylo shromáždění ministrů zúčastněných zemí,
jenže tentokrát se Kubát neúčastnil. Samozřejmě ho zastupoval Karolko Horváth, který byl vedoucím čs. delegace. Ze
sovětské strany tam byl tehdy i nějaký místopředseda vlády, takový poměrně skromný slušný člověk. Na tomhle jed-
nání se už však žádná zvláštní dynamika neprojevila. Bralo se to víceméně úřednicky, kontrolovaly se úkoly, počítalo se
s pokračováním prací, ale celé to bylo nějaké nezvykle rozpačité. I ten sovětský místopředseda vlády mluvil cosi o ob-
tížných podmínkách a složité situaci a na závěr nám všem podával ruce, jako by se loučil napořád. Já jsemměl tenkrát
poměrně malé povinnosti, a tak jsem se staral spíše o prohlídku okolí a návštěvu Varny. Na koupání bylo tehdy už dost
zima, ale i tak tam bylo moře moc hezké. Ale byla to taková zvláštní končina. Kousek dál totiž bylo letní sídlo Todora
Živkova, tedy vrchního bulharského šéfa. Stálo na ohromném oploceném pozemku. Tam byla pole, na kterých se pro
toho jejich pánbíčka pěstovalo obilí, byl tam speciálně pro něj dobytek, byly tam vinice atd. Byl to pozůstatek nějakých
orientálních zvyků a Živkov to vedl jako turečtí pašové. Byly tam vůbec takové podivné zvyky. Pro účastníky jednání
se pak pořádal zájezd do Varny za účelem nákupů. Byl tam veliký obchodní dům a z něj tehdy vyhodili všechny místní
lidi a pak do prázdného zavedli tu naši delegaci. Tohle by tedy u nás určitě možné nebylo.
Atmosféra tohoto jednání už asi byla předzvěstí ohromných změn, které byly přede dveřmi. Já jsem si ale nějak ničeho
nevšiml a také koho by napadlo, že se objeví nějaký Gorbačov a perestrojka. Ani když to přišlo, neočekávaly se, aspoň
mezi obyčejnými lidmi, žádné převratné změny. Vždyť těch reforem, které v principu nic nezměnily, nebylomálo. Ale ve
špičkách politického i státního vedení určitě panovala značná nervozita. Za takové situace šéfové neradi cestují. A tak
když mělo být další zasedání Byra, dostal jsem úkol zastupovat náměstka ministra a vést čs. delegaci. To jsem dostal
k ruce celý ministerský aparát na přípravu podkladů a práce na protokolu včetně oficiální tlumočnice. Tohle jednání se
konalo v Tbilisi a celá naše dost velká delegace tam doletěla přes Moskvu. Toto jednání bylo už vysloveně formální. Sa-
mozřejmě se dbalo na úkoly z minulého protokolu, kontrolovalo se, hodnotilo se, ale nějaký duch intenzivní činnosti
byl ten tam. Ze sovětské strany tam tenkrát byli dva náměstci ministra, Ivanov a Inauri. Oba jsem dobře znal z dřívějš-
ka. Oni pak svolali takové úzké jednání vedoucích delegací, kde nemohl být žádný jiný člen delegace. Tak jsem tam byl
v tom houfu náměstků ministrů jednotlivých zemí sám. Začalo to nenápadně a podávalo se nějaké menší pohoštění.
Ale ten náměstek Inauri byl Gruzínec a z Tbilisi. A tak se zanedlouho objevil tamější vedoucí tajemník partaje a pak to
začalo. Napřed prohlásil, že nějaký Gorbačov nemá jim, Gruzíncům, co přikazovat, zda mají nebo nemají pít, a přinesl
několik lahví koňaku. Pak se něco vypilo a tu ti sovětští náměstci ministra začali strašlivě nadávat na Gorbačova. A říkali,
že to, co on dělá, dopadne zle, že je to čím dál tím horší a s takovou že ta sovětská ekonomika zkrachuje. Vedle mne
seděl německý představitel, který moc rusky neuměl, ale přesto pochytil, o čem je řeč. A byl celý vyděšený a pořád se